Český umělec Jiří Straka studoval na Univerzitě Karlově v Praze obor sinologie a patří mezi znalce a obdivovatele staré čínské kultury. Po celý rok nosí tradiční čínský oděv a vypadá čínštěji než většina Číňanů, čímž se často stává předmětem zájmu a udivených pohledů kolemjdoucích. V polovině devadesátých let přijel Jiří Straka studovat tušovou malbu do Pekingu na Ústřední akademii výtvarných umění. Ovládá bravurně její tradiční postupy a techniky, ale nenechává se svazovat rigidním dodržováním jejích pravidel. Dospěl k vyzrálým tušovým obrazům, jež by podle tradiční terminologie spadaly do kategorie takzvané malby bez kostí. Z formálního hlediska se vzdálil od hlavního proudu čínské literátské malby volného štětce daxieyi. Často maluje přímo v plenéru určitou krajinu nebo květy a rostliny, rozloží papír, klekne si a začne tvořit. Libuje si ve velkých rozměrech. Tento způsob malby v přírodě samozřejmě pochází ze západní výtvarné tradice. Mám velmi rád jeho obrazy z přírody pro jejich silný náboj čínské tušové malby, jež se mísí se západním temperamentem a prostorovostí.
Na tradičním čínském papíře o rozměrech dvakrát tři metry namaloval Jiří Straka obraz vepřového srdce v nadžiotní velikosti jako ohlas buddhistického a tradičního čínského konceptu srdce. V nadživotní velikosti ztvárnil i mrtvé vykuchané kuře, ovci nebo zabitého komára. Odhalená a zvětšená každodenní - a morálně tak trochu neopodstatněná - smrt vzbuzuje pozornost a údiv. Mnoho let poté, co Jiří Straka začal studovat tradiční čínskou tušovou malbu, si postupně začínal uvědomovat, že se jeho tušové obrazy pomalu vrací ke klasickému západnímu výrazu. Jiřího tušové obrazy volného štětce můžeme porovnat s tvorbou italského malíře Giuseppe Castiliogneho, který působil jako dvorní malíř u qingského dvora. Oba pocházejí z Evropy, oba ke své tvorbě používají čínských nástrojů a materiálů, oba do tradiční čínské tušové malby vnesli prvky západní umělecké tradice, ovšem s rozdílem více než dvou set let. Castiliogne tenkrát přijel do Číny a zůstal celých padesát let, byl raným pionýrem globalizace. Jiří Straka dnes představuje zcela odlišný typ globálního člověka, je sinizovaným Evropanem.
Čínský umělec He
Sen maluje tradiční tušové obrazy olejem, český umělec Jiří Straka maluje tuší
obrazy stále více inklinující k výrazu klasické západní malby. Je zřejmé,
že globalizace není jednosměrná. Protože Jiří Straka ke své umělecké tvorbě
používá tradičních materiálů čínské tušové malby, je vhodnější ji nahlížet z perspektivy
čínské kulturní tradice. Dle mého názoru patří v tušové malbě obrazy
Jiřího Straky k nejvýmluvnějším a nejpádnějším dílům současnosti. V roce
1985 publikoval tehdejší student nanjingské Akademie výtvarných umění Li
Xiaoshan stať s názvem Můj pohled na současnou čínskou malbu, ve které
vyjádřil názor, že tradiční čínské výtvarné umění se dostalo do slepé uličky a
jediné, k čemu v něm dochází, je konzervování různých druhů tušové
malby. Jeho text rozpoutal v čínských uměleckých kruzích bouřlivou diskuzi
o životaschopnosti a budoucnosti čínské tušové malby. Já tuto dobu považuji za
skutečný zrod současné tušové malby. Od té chvíle však uběhlo již více než
dvacet let a situace na scéně čínské tušové malby se proměnila k nepoznání.
Stále se objevují nová díla, která stojí za pozornost. Tvorba Jiřího Straky
představuje pro čínskou tušovou malbu výzvu. Je důkazem, že zbaví-li se
omezujícího nánosu vlastenectví a je-li k ní přistupováno čistě a
jednoduše jako k určitému způsobu uměleckého vyjádření a využití
materiálu, je možné vytvořit zcela originální a novátorské tušové dílo. Jiří
Straka do tušové malby postupně vnášel více a více postupů západní klasické
malby a vytvořil tak ohromující současné tušové obrazy. V průběhu posledního
století také čínští malíři úspěšně propojovali tradiční tušové malířství se
západními klasickými realistickými malířskými postupy. Nejznámnějším byl zřejmě
Jiang Zhaohe a jeho obrazy upchlíků. V dílech Jiřího Straky jako bychom
mohli spatřit dlouhou cestu, kterou čínská tušová malba prošla. Stejně jako
Jiang Zhaohe tenkrát věnoval pozornost obyčejnému životu lidí kolem sebe, také
Jiří Straka ve svých tušových obrazech vyjadřuje své žívotní zkušenosti a
příběhy, čímž se vymanil z osidel povrchní literátské tušové malby. Díla
malířů He Sena a Jiřího Straky nám ukazují význam tušového malířství v současném
světě. Tušová malba dnes již není jen potěšením pro oči ostatních
přátel-literátů nebo přehlídkou umělcových dovedností, ale dokáže prostoupit a
skloubit prvky různých druhů umění a překonat vzdálenosti odličných kultur.
Tušová malba získala opět svou tvůrčí sílu a vytvořila si do budoucna nedozírné
možnosti.
Shu Yang